Zákaz topení dřevem je dle odborníků naprostý nesmysl. Při spalování se do vzduchu uvolňuje jen takové množství CO2, kolik z něj stromy při svém růstu získaly. Kamnářem postavená kamna zcela jistě nejsou zdrojem emisí. Zdroj: Pixel-Shot, Shutterstock

Zákaz topení dřevem je mýtus, říká prezident Cechu kamnářů

S prezidentem Cechu kamnářů Liborem Soukupem jsme diskutovali o tom, jak správně a efektivně topit, jak čistit kamna, ale i o mýtech, které se objevují v souvislosti se zákazem topení dřevem. Zhodnotili jsme také aktuální zájem mladých chlapců a děvčat o učňovský obor „kamnář“.

Libor Soukup je nejen formálním prezidentem řemeslnického Cechu kamnářů, ale i vyhledávaným praktikujícím kamnářem. V Cechu se kromě neustálé osvěty široké a odborné veřejnosti a propagace moderní kamnařiny snaží aktuálně se svými kolegy vyjednat podporu pro stavby individuálních topidel z dotačních programů MŽP.

Jaká témata se aktuálně řeší v Cechu kamnářů? Všimli jsme si, že v poslední době vyvracíte na webu řadu dezinformací, které se v souvislosti s vytápěním dřevem objevují. Jaký největší mýtus Vám utkvěl v paměti?

Asi nejabsurdnější zprávy se týkají domnělého zákazu spalování dřeva. (Tato údajně zaručená zpráva se v médiích objevuje již několik měsíců. Někteří autoři článků dokonce míchají dohromady dvě různé věci, a to zákaz používání kotlů a zákaz topení dřevem. – pozn. red.) Je to klasické strašení lidí, protože nic takového nikdo nechystá a nechystal. Většinou to bývá ještě spojeno s výčtem vymyšlených zdravotních rizik a s odkazem na nějaké zahraniční odborníky a jejich mnohaleté výzkumy. Jsou to všechno hodně podezřelé aktivity a možná bychom byli překvapeni, kdybychom zjistili, kdo za těmito na míru šitými dezinformacemi stojí. Naštěstí máme na práci smysluplnější věci. Kromě nikdy nekončící osvěty a propagace moderní kamnařiny se aktuálně snažíme vyjednat podporu pro stavby individuálních topidel z dotačních programů MŽP.

Jak nejlépe vytápět z pohledu účinnosti a emisí? Jak poznáme, že topíme špatně/a>?

Vezměme to popořádku. Vysoká účinnost spalování je jednou z podmínek pro ekologické i ekonomické nakládání s dřevní biomasou. Při vysokých spalovacích teplotách získáváme ze dřeva maximum energie, kterou tu uložily slunce a přeneseně voda a vzduch. Dřeva tak logicky spotřebujeme méně, což šetří nejen naše lesy, ale i naši kapsu. Moderní ohniště, v nichž lze vysokých spalovacích teplot dosahovat, neprodukují škodlivé zplodiny, jako je zejména oxid uhelnatý (CO). Patří tedy mezi nízkoemisní zdroje využívající obnovitelný zdroj energie.

Se špatným topením je to zjednodušeně takto. Buď není v pořádku proces spalování, tedy v ohništi jsou nízké teploty, oheň se dusí, z komína vychází viditelný kouř a z dřevní biomasy získáváme méně energie, než bychom mohli. Anebo je problém s účinností vytápění – topidlo není schopno pracovat dále s energií uvolněnou v ohništi a bez dalšího užitku ji posílá rovnou do komína.

Topíte „správně“? Vašemu okolí to řekne váš komín. Viditelné spaliny (kouř) s barevným nádechem jsou znakem nedokonalého spalování. Zdroj: PhotoRK, Shutterstock

A jak nejefektivněji topit, aby nečernalo sklo dvířek krbu?

Černé sklo přikládacích dvířek krbu nebo kamen je přímým důsledkem špatného provozu topidla a zároveň může jít i o konstrukční chybu spalovací komory. Usazování dehtu a sazí na skle způsobují nízké teploty ve spalovací komoře, což může být způsobeno např. nekvalitním a mokrým dřevem, dále škrcení vzduchové klapky na vstupu do ohniště, nízké teploty vratné vody na vstupu do vodního výměníku, nepřiměřená, resp. malá dávka paliva. Některá topidla také nemají vyřešen systém oplachu skla dvířek vzduchem. Toto je výčet asi těch nejobvyklejších příčin.

Zajímavost:

Akumulační krby jsou určeny pro všechny milovníky ohně. Bývají totiž často opatřeny velkými prosklenými dvířky a tím nabízejí úžasný pohled do plamenů krbu. Při tomto komfortu však dokáží, díky své konstrukci a použitým materiálům, rozložit vytvořenou tepelnou energii do delšího časového intervalu. Tím sníží aktuální hodinový výdej tepelné energie a nepřetápí tak nepříznivě interiér. (zdroj: www.banador.cz)

Češi jsou národem chalupářů a chatařů. Mnoho z nich má už dnes ve svých víkendových objektech zavedené elektrické či plynové vytápění. Čím si tedy přitopit na chalupě? Lze říci, jaký druh dřeva je na takovéto vytápění nejvhodnější?

Pokud mohou pro topení či přitápění využívat kromě plynu a elektřiny i lokální zdroj na dřevní biomasu, tedy kamna, sporák nebo krb, je výběr dřeva poměrně jednoduchý. Nezáleží totiž ani tak na druhu, ale na kvalitě. Dřevo musí být suché, jeho vlhkost 12–20 % (to je skutečná vlhkost nad úroveň zcela suchého dřeva), naštípané (ne kulatina), bez plísně. Vsázka tvrdého dřeva bude samozřejmě objemově menší, než když použijeme dřevo měkké, což je dáno různou objemovou hmotnosti dřevin.

V poslední době se lidé začínají zajímat opět o sporáky na dřevo. Na fotografii sporák Rizzoli ze série S90 s proskleným topeništěm a troubou. Zdroj: banador.cz

Pevná paliva jsou tradičním a dostupným řešením jak vytápět dům nebo chatu. Kromě dříví jsou v posledních letech na vzestupu také dřevěné pelety. V čem spočívají jejich hlavní výhody?

Ohniště spalující dřevní pelety se pyšní vysokou účinností spalování, emise jsou minimální, zůstává minimum popela. Při provozu s větším zásobníkem se šnekovým podavačem jde vlastně o bezúdržbový a uživatelsky velmi komfortní provoz.

V současné době je jedním z nejlevnějších způsobů jak si uložit energii z léta na zimu pěstování rychlerostoucích topolů. Jaký je Váš názor na topení tímto typem dřeva?

Jak už bylo řečeno výše... Není podstatný druh dřeva, ale jeho stav.

Jak správně a často čistit kamna?

Zůstaneme-li pouze u kamen, tak údržba zde není nikterak složitá a náročná. Z moderních bezroštových topenišť vybíráme popel cca 1–2 × za měsíc, vždy po sezóně bych doporučoval vyčistit vysavačem dno ohniště, kanály pro přívod vzduchu a vizuálně zkontrolovat stěny a strop spalovací komory. Tahový systém se při správném topení čistí 1 × za 3–6 let podle toho, jak často se kamna používají. Pro tento větší servis bych spíše doporučoval obrátit se na kamnáře. U kamen s vodním výměníkem je potřeba pravidelně kontrolovat a čistit stěny výměníku, ideálně po každém zatopení a minimálně 1 × za týden.

Krbová kamna bývají především vnímána jako druhotný zdroj energie sloužící k přitopení a navození příjemné atmosféry v domácnosti. Zdroj: banador.cz

S prudkým zdražováním elektřiny a zemního plynu se lidé vracejí ke kamnům a krbům. Pociťujete velký zájem? Máte radu pro ty, co si nová kamna/krb chtějí pořídit? A od koho si nechat kamna postavit – co je „zárukou kvality”?

Zárukou kvality je erudovaný odborník a slušný člověk. Kamnáři sdružení v Cechu kamnářů ČR mají k dispozici různá školení, přednášky, mohou využívat synergii oborového společenství. S oslovením těch správných se nevyplatí čekat. Zájem o práci kamnářů je teď opravdu velký a víceleté čekací lhůty nejsou výjimkou. (Pokud hledáte spolehlivého řemeslníka, který vám navrhne a postaví krásný a hlavně funkční krb, kamna, sporák nebo pec, podívejte se na www.cechkamnaru.cz – pozn. redakce). Už dříve ale platilo, že vzhledem k náročnosti přípravy stavby kamen je dobré konzultovat vše s kamnářem minimálně rok před samotnou realizací topidla.

Tip redakce:

Pokud hledáte spolehlivého řemeslníka, který vám navrhne a postaví krásná a hlavně funkční krbová kamna nebo pec, doporučujeme navštívit webové stránky Cechu kamnářů. Důležitý je samozřejmě též výběr krbové vložky. Synonymem pro kvalitu a precizní fungování jsou například výrobky od firmy Hoxter, která nabízí mnohá designová řešení pro interiér domu. V nabídce naleznete krbové vložky s rovným, rohovým či trojstranným prosklením. Veškeré krbové vložky Hoxter jsou připraveny pro připojení na akumulační masu a uzavření do akumulační obestavby.

Co vás přivedlo k tomuto oboru?

Kamnařina má mnoho rovin a právě ta pestrost a rozmanitost je pro mnoho lidí velkou motivací. Kamnář je v jedné osobě designér, technik, řemeslník, obchodník. A právě to spojení kumštu a techniky mě osobně lákalo nejvíce. Je to doslova hřejivá práce s krásnými a hodně trvanlivými výsledky.

Po zapálení ohně přikládáme do akumulačního krbu přibližně 2 až 3 hodiny, naakumulovanou energii pak krb postupně uvolňuje ještě mnoho hodin po dohoření (takzvanými sálavými stěnami). Většina akumulačních krbů je dimenzována na časový interval 8 až 10 hodin. Zdroj: banador.cz

Na posledním Mistrovství Evropy mladých kamnářů obsadila Česká republika díky Pavlu Knopovi krásné 3. místo. Jak to vidíte s kamnářským řemeslem v Česku? Jaký zájem je o něj dnes?

Pavlovi jsme všichni drželi palce a místo na bedně si zasloužil. K soutěži přistupoval opravdu zodpovědně, a také proto se to povedlo. Ale kamnářů, kteří začínají s řemeslem hned po vyučení, moc není. Je zvláštní, že si k němu lidé nacházejí cestu spíše až v dospělosti. Zájem kluků a holek o klasický učební obor, tedy studium kamnařiny po základní škole, je paradoxně docela malý. O to zajímavější je pak plejáda lidí, jež se k našemu oboru dostávají později a jdou do rekvalifikace s cílem změnit svůj život. I proto o budoucnost kamnařiny strach nemám.

Děkuji za Váš čas. Ať se Vám i Cechu daří!

Autor: Mgr. Kateřina Saidl
Foto: viz popisky